Jsem bývalá zaměstnankyně odboru dopravy na městském úřadě (dále jen „přestupkářka“), kde jsem několik let rozhodovala v rámci přestupkového řízení o vině a trestu pachatelů dopravních přestupků. 

Vím, jak v případě spáchání dopravního přestupku mohu tuto věc řešit s policistou na místě, ale také v rámci přestupkového řízení na úřadě. Jaké jsou možnosti řešení přestupku, co mě v jednotlivých fázích přestupkového řízení čeká, na co mám jako řidič či pachatel přestupku právo, ale také jaké jsou mé povinnosti. Co bych měla dělat a jak se bránit, nebude-li se mi líbit rozhodnutí úřadu ve věci mého dopravního přestupku.

Vím, jaká jsou specifika jednotlivých druhů dopravních přestupků spojených s řízením motorového vozidla či s jeho provozem a jejich řešení, výše pokut, bodů či délka zákazu řízení za dané přestupky. Radím lidem, na co si dát pozor, abych nepřišli o řidičské oprávnění a v případě, že o něj přijdou, co musím udělat, aby ho získali zpět. Mohu poradit i ve věcech bodového řízení či možnosti úhrady či splácení udělené pokuty.

Řidičská oprávnění jsem získala těsně po dosažení 18 let věku a v rámci svých prací jsem byla aktivní řidičkou. I když jsem najela desítky tisíc kilometrů ročně  a myslela jsem si, že jsem dobrá řidička, vždy jsem měla hrozný strach, že mě zastaví policisté. Když se tomu stalo, celá jsem se třásla a panikařila. Jednou se mi při dopravní kontrole dokonce podařilo zapomenout, kam dáváme v autě ověření o registraci vozidla neboli malý technický průkaz a zelenou kartu. 

Tato panika byla zejména z toho, že jsem vůbec netušila, co po mě policisté mohou chtít, jak mám reagovat atd. 

Při své práci přestupkáře jsem zjistila, že většina řidičů či pachatelů přestupků má také problémy s tím, že vůbec neví, co mohou od policistů při dopravní kontrole či řešení přestupku na místě čekat. Neví ani co je čeká v případě projednání přestupku na úřadě. Jaké mohou dostat tresty či jak se proti nim bránit. 

V roce 2015 jsem se rozhodla změnit své dosavadní zaměstnání a nastoupila jsem na městský úřad na odbor dopravy. V rámci své nové práce jsem měla řešit dopravní přestupky jak řidičů, tak provozovatelů motorových vozidel. Do této doby moje práce vycházela zejména z mého ekonomického vzdělání.  

Začala jsem opět studovat další vysokou školu s právním zaměřením a plně jsem se začala věnovat zejména přestupkovému a dopravnímu právu. Léta praxe v pozici přestupkáře a úspěšně dokončené právní vzdělání mi velmi rozšířilo obzor v rámci problematiky řešení dopravních přestupků, a tak i já přestala mí strach z dopravní kontroly či z toho, že budu muset nějaký svůj dopravní přestupek řešit. Vím totiž již nyní co by mě v přestupkovém řízení čekalo, jaká bych měla práva a povinnosti či jak se mohu bránit.

Kamarádi a lidé z blízkého okolí se na mě postupně začali obracet s žádostmi o radu či pomoc při řešení jejich dopravního přestupku. Často se mi také lidé ptají jak např. získat zpět řidičská oprávnění, když jim byla odebrána.